V pondělí 6. prosince jsme šli se školní družinou na oběd a Mikuláš pořád nikde! Copak letos naši školu minul? Copak jsme opravdu tak zlobili? Kde jsou tedy čerti? Byla to záhada, ale paní učitelka Hudcová nás vzala do hezky ozdobené třídy a vypravovala pěknou pohádku. Povídala, jak se to se svatým Mikulášem má a poradila nám, ať ho jdeme hledat do lesoparku. Tak jsme vyrazili postupně po odděleních školní družiny. Snad ho ještě zastihneme tady na Zemi. O setkání s Mikulášem přijít nechceme. Jenže ouha, hned za školou na nás vylezli z děr čerti. Prý se jmenují Matýsek a Vašíček – milá jména, ale do pekla si nás odnesou, jestli neodpovíme správně na jejich otázky. Cestou jsme potkali další pekelníky a také jednoho andílka. Všichni měli plno otázek, ale odpovědět jsme společnými silami zvládli. Nakonec jsme prošli brankou a po světlech svíček jsme došli až k Mikuláši. Doprovázel ho anděl a taky čert. Mikuláš nám pověděl, co se mu na každém z nás líbí, čeho si cení a slavnostně jsme mu slíbili, že i v následujícím roce se budeme snažit být slušní, veselí, ohleduplní a pilní. Dokonce nás i obdaroval! Ve škole z nás konečně spadlo napětí a rozbalili jsme si dárky. Největší radost máme z omalovánek a svítících náramků. A radovat se můžeme všichni!!! Nikoho si čerti neodnesli. Uf.
